Stručná historie Městečka Trnávky
Městečko Trnávka se svým okolím patří ke starému sídelnímu území, kde lze nalézt archeologické památky už od doby kamenné. Tato oblast se nachází na rozhraní Boskovické brázdy zvané „Malá Haná“ a Lanškrounské kotliny. Již toto položení v krajině, se spoustou vodních toků a pramenů, dalo základ k tomu, aby tudy procházel člověk-lovec a později se zde usadil člověk-zemědělec. Dobu bronzovou zde nepředstavují jen hmotné nálezy sekyr, srpů, jehlic a keramiky, ale i hradiska „Obersko“, „Hrubé kolo“ a hradisko u Velkých Opatovic. Nalézají se zde doklady doby laténské i z říše Velkomoravské. Toho je dokladem obrovské hradisko „Mařín“ nad Křenovem.Navíc se jedná o oblast spojující Olomoucko s Litomyšlskem. Oblast „Malé Hané“ vystupuje z minulosti v roce 1078, kdy kněžna Eufémie, manželka knížete Oty I. Sličného, darovala původně benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce dvorec Usobrno s lesem a okolními osadami.
Třebovsko je poprvé zmiňováno v roce 1234 v souvislosti se založením kláštera cisterciaček v tišnovském Předklášteří. Někdy v té době přešlo Třebovsko do majetku pánů z Oseku, kteří zde pokračovali v započaté kolonizaci krajiny. První doklad o existenci města Moravská Třebová je z roku 1270, kdy došlo k další donaci kláštera Koruna u Třebařova, řádu augustiniánů eremitů.
Město Jevíčko se připomíná v listině, která dokládá jeho existenci k roku 1291, jako městu královskému.
Panství Městečko Trnávka
Nepřímé důkazy o existenci Trnávky nebo hradu nad Trnávkou jsou z let 1280, kdy si litomyšlský opat stěžuje na pana Ctibora, že ze svého hradu škodí klášternímu zboží a jeho lidem. Ze jména tohoto pána se dovozuje, že se jedná o Ctibora z Lipnice, předchůdce pánů z Cimburka a hrad nad Trnávkou.Možnost existence Trnávky na začátku 13. století nepřímo dokládá i nález asi tří tisíc moravských denárů, rakouských feniků a jednoho braktátu.
První písemná zmínka je z roku 1308. Tehdy Bernard z Cimburka, syn Ctibora z Lipnice, jak je výslovně uvedeno se souhlasem manželky Žofie a svých nejmenovaných synů, prodal Stanimírovi z Letovic třináct lánů, mlýn a dvůr ve vsi Pacově.
Pacov se v té době již spravoval purkrechtním právem v listině uvedeným. Přítomnými svědky jsou doloženy okolní vesnice a to Vraclavem z Mezihoří, Fridrichem z Radkova, Zbislavem z Trnávky, šlechtici z Velkých Opatovic, Romberka, Lysic, Letovic a Křetína. Bernard požádal svého bratra Ctibora, uvedeného bez přídomku, o přivěšení pečeti.
Na této první listině se jejich pečeti nedochovaly na rozdíl od druhé z roku 1316. V této listině prodává Bernard stejnému Stanimírovi z Letovic, řečenému z Meziříčí, zbytek Pacova se souhlasem své manželky, jejíž jméno není uvedeno a svých synů Alberta a Jana. Na prvním místě mezi svědky je uveden jeho bratr Ctibor z Lipnice, nepochybně totožný s Ctiborem z první listiny. Mezi svědky je navíc Mikul z Petrovic (Petrůvky), Herold z Heroltic a Mikeš z Pivonic. Z listiny vysvítá, že kupující byl z rodu Ronoviců erbu křídla.Tyto dvě listiny jsou uloženy v Oblastním archivu Opava, pobočka Olomouc, fond Metropolitní kapitula. Vesnice příslušné k tomuto panství nejsou známy.
Bernard směnil v roce 1320 s Kunhutou, sestrou krále Václava II., město Jevíčko, Chornice, Bělou, Přední a Zadní Arnoštov, Hartinkov a Vísku za své zboží v Čechách a připojil je k Trnávce. Následně je postoupil Janu Lucemburskému a ten je vyměnil za Tachov a Vranov.
Mezi lety 1323-1327 získal Bernard, asi výměnou za panství Trnávka, panství Střílky a do zástavy panství Tovačov. Odstěhoval se z Trnávky na hrad Střílky a se svou druhou manželkou Sabinou z Koryčan a syny začal stavět hrad Cimburk u Koryčan.
Trnávku získali páni z Lipé a to spolu s Moravskou Třebovou, na kterou byla v roce 1327 převedena zástava na Tovačov pro Anežku z Blankenheimu, manželku Jindřicha Železného z Lipé. Jeho synové si obrovský majetek tohoto rodu v roce 1349 rozdělili.V roce 1365 odkoupil obě panství, Trnávku s Jevíčkem a Moravskou Třebovou,od pánů z Lipé markrabě Jan Jindřich, bratr krále Karla IV., každé za 8.000 hřiven stříbra. Z tohoto prodeje se dovídáme poprvé, které vesnice patřily k Trnávce. Byli to hrad Cimburk s městečkem pod hradem, Staré město (Stará Trnávka), Pacov, Lázy, Mezihoří, Petrůvka, Rozstání, Malíkov, Radkov, Gruna, Žipotín, Velký a Malý Bohdalov, město Jevíčko s příslušenstvím a Chornice.
Po smrti markraběte Jana Jindřicha přešlo panství na markraběte Jošta. Ten v roce 1386 nejdříve zastavil a později daroval panství Moravská Třebová svému příznivci Heraltovi z Kunštátu a od panství Trnávka mu přidal Mezihoří, Žipotín, Velký a Malý Bohdalov, Malíkov a Grunu. Radkov, Petrůvku se dvorem a mlýnem a tři poddané s mlynářem ve Staré Trnávce zastavil Sulíkovi z Radkova, potom Ješkovi, řečenému Hruška z Újezda. Postupně přešel tento statek na Zdeňka Kostku z Postupic a Ladislava z Boskovic.
Rozstání se oddělilo v roce 1408, ale v roce 1446 se připomíná znovu u Trnávky. Pacov se skládal ze tří částí. Vlastní vsi, tvrze se dvorem a samostatného svobodného dvora. V roce 1511 získal větší část Pacova Ladislav z Boskovic a připojil jej ke svému panství.
Na svobodném dvoře seděl v letech 1612-1664 šlechtický rod Pivců z Hradčan a Klimštejna. V roce 1695 jej od Antonína Bernarda Brabantského z Chobřan koupil kníže z Lichtenštejna a v roce 1787 byl rozdělen mezi osadníky z Ludvíkova.
Zbytek panství zastavil Jošt pánu Pročkovi Bouzovskému z Vildenberka a poté Jindřichovi ze Šumvaldu z rodu pánů ze Žerotína.
Na jeho dceru Markétu pak v roce 1407 přešla Trnávka dědičně. Jejím manželem byl Dobeš z Meziříčí a Popovic erbu křídla. Jeho erb, vytesaný do pískovce, je uložen v naší škole. Po jeho smrti přešlo panství na Vaňka a Beneše z Boskovic. Ti si dědictví rozdělili a Trnávku získal Vaněk.
Jeho manželkou byla Johanka z Vlašimi, jíž zapsal věno na Lázích, Vrážném a Rozstání. Jeho syn Oldřich z Boskovic v roce 1465 udělil Staré Trnávce, Lázům, Rozstání, Přednímu Arnoštovu a Vrážnému odúmrť za 170 zlatých. Pro kostel dal ulít v roce 1491 zvon. Byl dvakrát ženatý, a to s Kateřinou ze Sovince a Eliškou z Janovic. Jejich synové Vaněk, Arkleb, Jetřich, Bohuš, Jaroslav a nezletilý Václav postoupili panství bratranci na Moravské Třebové Ladislavu z Boskovic. K panství patřil hrad Cimburk, Městečko Trnávka, Stará Trnávka, Nová Ves (Lázy), Rozstání, Bezděčí, Unerázka, Vrážné, Přední a Zadní Arnoštov. Jeho syn Kryštof v roce 1547 prodal panství Trnávku a Boskovice Šimonu Ederovi ze Šťávnice.
K Trnávce patřil zámek Trnávka, MěstečkoTrnávka, staré město Trnávka s kostelním podacím, Rozstání, Nová Ves, Přední Arnoštov, Zadní Arnoštov, Vrážné, Bezděčí, Unerázka a dále Mezihoří s Petrůvkou od panství třebovského. Další vklad v zemských deskách z Lorence Edera ze Šťavnice na Erazima Weyzingera z Weyzinku je zapsán až v roce 1575, kdy již na Trnávce dávno seděl Prokop Podstatský z Prusinovic. Ten se zde připomíná už v roce 1568.
Při převodu na Weyzingery byl převáděn zámek Trnávka, městečko Trnávka, ves Staré Město, kromě tří poddaných s mlynářem, Václavovi z Boskovic náležitých, Ves Novou, ves Rostání, ves Bezděčí, ves Vrážné ves Omirasku, ves Petrůvku, ves Mezihoří, ves Arnoštov, ves Arnoštov, s dvorem pod zámkem Trnávkou, s druhým dvorem, který k zámku náleží (Suchý Dvůr), s pivovarem, s chmelnicí, s mlejnem pod zámkem. Připomíná se zde poprve pivovar, založený asi Edery ze Šťávnice.
Převod panství na Podstatské z Prusinovic v zemských deskách zapsán není, ale Prokop je musel získat asi dědictvím před rokem 1568. V té době (1552), možná již dříve, zdědil po Kateřině z Prusinovic, manželce Vratislava Lhotského na Vranové Lhotě, nebo jejich synů, Pěčíkov a připojil jej k panství Trnávka.
Podstatští dali ulít pro kostel v Trnávce dva zvony. Jeden v roce 1570, který byl přelit a za druhé světové války konfiskován a další v roce 1571, který se dochoval dodnes. Podle urbáře panství Trnávka, který navazoval na starší z roku 1548, zapsali Podstatští do nového, založeného v roce 1572, robotní povinnosti na panství pro Městečko Trnávku, Staré Město, Novou Ves, Přední Arnoštov, Zadní Arnoštov, Rozstání, Unerázku , Bezděčí, Mezihoří, poprve se připomíná Borová a čtyři osadníci na Plechtinci, kteří patřili k Pěčíkovu a postavili si domy na místě zaniklého dvora.
Na panství se připomíná chmelnice a vinice. Po smrti Prokopa spravoval panství jeho bratr Jindřich namísto jeho nezletilých synů Jana Matyáše a Prokopa. Ti prodali panství v roce 1589 Adamu Věžníkovi z Věžník za 36.000 zlatých. Prodával se zámek Trnávka, městečko Stará i Nová Trnávka s kostelním podacím, s mejtem, kteréž se v tom městečku od starodávna dává a vybírá, Ves Novou, ves Rostání, ves Mezihoří, ves Petrůvku, ves Pěčíkov i s Plechtincem, ves Omirásku, ves Bezděčí, ves Vrážný, ves Borovou, ves Přední Arnoštov, ves Zadní Arnoštov, s dvorem poplužným při Městečku Trnávce, s dvorem novým, jenž slove Suchej, s dvorem v Rostání s mlejny dědičnými, s pivovarem při Trnávce ležícím.
Vklad do zemských desek byl proveden až v roce 1600, protože tento kup nebyl původně sepsán na pergamenu, ale papíře, což pravidla nedovolovala.
Z Věžníků přešlo panství vynuceně na Karla z Lichtenštejna, smlouvou sepsanou dne 21.12.1622, vloženou do zemských desek až v roce 1629. Věžníkové byli českobratrského vyznání a k prodeji byli donuceni. Vyhnuli se tak případné konfiskaci majetku. Tehdy vdova po Adamu Věžníkovi, Mandaléna Věžníková, rozená z Říčan prodala panství se souhlasem sirotků Václava Jiřího, Adama Ladislava a dcery Lidmily za 60.000 zlatých.
K panství patřil zámek Trnávka, městečko Nová i Stará Trnávka s kostelním podacím, Ves Nová, ves Rostání, ves Mezihoří, ves Petrůvka, ves Pěčkov i s Plechtincem , ves Omiraska, ves Bezděčí, ves Vrážný, ves Borová, Přední a Zadní Arnoštov, s pivovarem v Trnávce, s dvorem poplužným pod zámkem Trnávkou ležícím, s dvorem novým, jenž slove Suchý Dvůr, s dvorem v Rostání, s dvorem ve vsi Zadním Arnoštově. V majetku Lichtenštejnů zůstalo toto panství až do roku 1849.
Erby převzaty z Hradů, zámků a tvrzí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
