Historický vývoj
Poprvé je Mezihoří zmíněno stejně jako Trnávka v roce 1308, kdy Bernard z Cimburka prodává Stanimírovi z Letovic třináct lánů, mlýn a dvůr ve vesnici Pacov.
Tuto listinu spolu s dalšími pečetil Vraclav z Mezihoří. Je uveden i v druhé listině z roku 1316, kdy Bernard prodal zbytek Pacova. Vraclav sídlil v Mezihoří na dvoře, který je později u Mezihoří zmiňován. Mezihoří tehdy patřilo k panství trnavskému. Jeho držitel Bernard byl podkomořím na Moravě a mečníkem krále Jana Lucemburského.
Z titulu své funkce podkomořího zajišťoval finanční prostředky pro královskou pokladnu. Jan Lucemburský zastavoval královský majetek bohatým šlechtickým rodům, aby uspokojil svou nákladnou potřebu. K nejvýznamnějším rodům té doby patřil rod pánů z Lipé v čele s nejvyšším komořím a maršálkem země české Jindřichem z Lipé. Tomuto rodu byly zastaveny hrady Tachov a Vranov. Král je potřeboval z obranných důvodů zpět pod korunu, ale neměl dostatek peněz. Pověřil tedy Bernarda z Cimburku, aby problém vyřešil. Ani on však neměl dostatek volných prostředků, jen ve vzdálených Čechách dědictví v podobě vesnic Střimelice, Zvánovice a Háčky.
Nedaleké Jevíčko a okolní vesnice měla v držení abatyše Kunhuta, představená kláštera sv. Jiří na pražském hradě, sestra Václava II., která obdržela Jevíčko jako věno. Vzájemně se dohodli na sumě 600 kop stříbra za každé panství a ta si směnili (19. 11. 1320). Bernard následně předal Jevíčko králi a ten za Tachov a Vranov Jindřichu z Lipé. Tak se páni z Lipé dostali na Malou Hanou. V roce 1321 si syn Jindřicha z Lipé vzal za manželku příbuznou Jana Lucemburského Anežku z Blankenheimu. Jako věno jí 2. června 1321 daroval panství Střílky s hradem, vesnici Koryčany s okolím v ceně 3000 kop grošů a za stejnou částku ještě zástavu na panství Tovačov. Když v roce 1325 vymřel na Třebové rod pánů z Rýzmburku, spadlo panství na krále a ten je v hodnotě 3000 kop převedl na Anežku. Bernard z Cimburka přenechal panství Trnávka pánům z Lipé a náhradou dostal od nich panství Střílky a zástavu na Tovačov. Oženil se se Sabinou z Koryčan a odešel z našeho kraje. Tak se stalo Mezihoří majetkem pánů z Lipé až do roku 1365, kdy panství odkoupil za 8000 kop markrabě Jan Jindřich. Za stejnou sumu odkoupil i panství třebovské.
Mezihoří se stalo zeměpanským a připomíná se zde dvůr. V roce 1396 zastavil a následně (1398) daroval markrabě Jošt Mezihoří a dalších 36 vesnic na Třebovsku Erhardu z Kunštátu. U panství Třebová zůstalo Mezihoří až do roku 1547, kdy je s ostatními vesnicemi panství Trnávka prodal Kryštof z Boskovic Šimonovi Ederovi ze Šťavnice. Mezihoří sdílelo potom společné osudy až do historických dob s Trnávkou. Za Jakuba Podstatského z Prusinovic byl v roce 1572 sepsán urbář panství. V Trnávce se připomíná pivovar, chmelnice a vinice. Mezihořští, kterých bylo sedm měli za povinnost pokosit a usušit louku „Ohradu“. Za každou seč dostali půl bečky piva. Uvádí se i jména poddaných, Byli to Tomáš Rychter (rychtář), Jíra Juráň, Jakub Bendů, Janek Ovčák, Václav Lamplot, Jíra Mlynář a Jan Linek. Rychta byla svobodná a zákupní, odváděla na sv. Jiří a sv. Václava po 14 groších, 8 slepic a 15 vajec na sv. Václava, 2 husy na sv. Jana a 1 korec ovsa. Od robot byla osvobozena. Mlynář Jíra odváděl platu o sv. Jiří a sv. Václavu 1 kopu grošů, 10 slepic a musel vrchnosti vykrmit 1 vepře.
Podle Lánového rejstříku z roku 1667 se počet domů nezměnil. Rychtářem byl Franz Škrabal, dále zde byli Andreáš Hodina, Jakub Hensl, Nikl Kořistka, Matiáš Janků, Martin Macháček, mlynář zde uvedený není, ale byl to Jan Wlaštovička. V Rektifikačních aktech z roku 1749 se uvádí rychtář Pavel Škrabal, který založil nejstarší kroniku Trnávecka v roce 1726, dále Pavel Hodina, Martin Hensl, Jakub Hensl a dále zde hospodařili Mates Janků, Martin Macháček, Bartoloměj Hensl, Jan Havelka, Jan Bárta, Wenzl Škrabal a Jakub Hodina.
Podle Řehoře Wolného bylo v Mezihoří v roce 1843 14 domů a 1 mlýn. Žilo zde 62 osob, z toho 31 mužů a 31 žen. Do roku 1918 to byla samostatná obec. Po roce 1918 součást Trnávky. Elektrifikace byla provedena v roce 1924. Bylo zde „Družstvo pro zužitkování elektrické síly“. Znakem obce byla oboustranná radlice postavená na špici z roku 1667 (Zpravodaj 1986).
V současné době má 51 obyvatel.
