WENZEL MÜLLER (* 26. 9. 1759; † 3. 8. 1835)
Tento trnávecký rodák se proslavil jako muzikant a zejména hudební skladatel.
Narodil se 26. září 1759 v rodině lichtenštejnského šafáře v trnáveckém dvoře. Jeho rodiči byli Bartoloměj Müller a jeho manželka Elisabeth. Měl ještě dva bratry, kteří se oba stali kněžími. Brzy v dětství mu zemřel otec a rodina se nejprve odstěhovala do Starého Města a poté do Chornic, odkud pocházela jeho matka.
Od dětství projevoval mimořádný talent pro hru na hudební nástroje a pro hudební skladbu. Třebovský děkan Meixner, který v něm rozpoznal mimořádný talent, poslal malého Wenzela do Rajhradu, aby se zdokonalil ve hře na hudební nástroje a v kompozici. Odtud odešel spolu s prelátem Ottmarem na zámek Jánský vrch u Javorníka. Zde se stal jeho učitelem Karl Ditter z Dittersdorfu.
V roce 1782 získal angažmá jako houslista v brněnském divadle a začal komponovat zpěvohry. Některé z nich měly mimořádný ohlas a on se stal ve svých 24 letech kapelníkem. Když divadlo v Brně vyhořelo, připojil se ke kočovné společnosti se kterou prošel Německo a Itálii. Poté byl angažován divadlem ve Vídni, kde plně rozvinul svou dráhu skladatele a kapelníka.
Postupně se mu podařilo se svými zpěvohrami prorazit a některé se hrály i v řadě dalších divadel. Později se stal i vedoucím hudební školy. V Leopoldovském divadle působil téměř padesát roků a šest roků strávil v Praze.
Byl celkem třikrát ženatý. Zemřel 3. srpna 1835 v Badenu u Vídně. Za svůj plodný život hudebního skladatele vytvořil 277 zpěvoher, oper a pantonim. K nejznámějším patří „Kouzelná citera“ , „Pražské sestry“ a další, které se často hrály až do poloviny 19. století.
